Obsah

O obci

LipnoLipno nad Vltavou je malebná obec v jižních Čechách ležící na levém břehu údolní nádrže Lipno nedaleko přehradní hráze.

Historie obce sahá až do 16. století, první písemná zmínka o obci pochází již z roku 1530. Dnešní obec, položená nad začátkem Lipenské údolní nádrže, se dříve rozkládala v údolí Vltavy. Původní osada patřila do panství Vyššího Brodu a stejně jako mnohé okolní sídla patřila mezi malé dřevařské osady, v níž žili dělníci zabezpečující plavení dřeva po Vltavě.

Zásadní změna v „životě“ obce proběhla v polovině 20. století, kdy mezi roky 1952 a 1959 došlo k vybudování vodní nádrže Lipno. V období, kdy toto dílo vznikalo, bylo ojedinělým technickým řešením, umístěným do mimořádných přírodních podmínek. Vodní elektrárna, vybudovaná společně s přehradou a umístěná ve skále 160 m pod zemským povrchem, nahrazuje některá stávající i starší technická elektrárenská díla ležící mezi Lipnem a Vyšším Brodem. Vodní nádrž Lipno s plochou přibližně 4 650 ha a objemem 306 milionů m3 je největším vodním dílem v České republice.

Při stavbě lipenské přehrady byla osada zatopena a místo ní postaveno nové letovisko. Díky ideální poloze u Lipenské přehrady patří v současnosti Lipno nad Vltavou k vyhledávaným turistickým a rekreačním místům. Pro návštěvníky je v obci k dispozici několik hotelů a penzionů doplněných o širokou nabídku služeb, to vše v nádherném prostředí na břehu Lipenského jezera, které poskytuje ideální možnosti nejen pro milovníky vodních sportů jako je plavání, jachting či windsurfing, ale i například pro sportovní rybolov.

Lipno nad Vltavou není však pouze střediskem pro letní rekreaci. Na vrcholu Kramolín nad obcí vzniklo významné středisko zimních sportů, kde jsou k dispozici nejen sjezdové tratě, ale i upravené běžecké stopy, rozsáhlý snowboard park, skirestaurant, největší dětské lyžařské hřiště v České republice, moderní půjčovna sportovních potřeb a široké spektrum dalších navazujících služeb, které z tohoto střediska činí vyhledávanou destinaci zejména pro rodiny s dětmi a rekreační lyžaře.

Historie obce

Z historie obce Lipno nad Vltavou

Prvé zápisy o kolonizaci dnešního území obce Lipno nad Vltavou jsou dostupné z roku 1281, kdy je poprvé připomínáno Studené, Plískov, Kobylnice, Petrův mlýn a Slupečná. Dnes je Petrův mlýn pod vodou Lipenského jezera a prvé tři obce pouze rekreačními osadami Lipna nad Vltavou. Slupečná, která byla až do výstavby sídliště Lipno obcí, je od roku 1954 osadou Lipna nad Vltavou s trvalým osídlením. Všechna tato osídlení z roku 1281 patřila pod „zboží Rožmberské,“ jak je zřejmé z urbáře. Historik J.V.Šimák uvádí, že v případě Studené, která neměla nikdy německý název, se jedná o osídlení z prvé poloviny 13. století. Pravděpodobně by se zde jednalo o osídlení podobné nedalekým Hrušticím a zakladateli Studené by mohli být premonstráti z kláštera v Milevsku. Historické osídlení území dokladuje také archeologické slovanské naleziště ze začátku 13. století u nedalekých Lojzových Pasek. Postupně do konce 15. století však všechna tato místa osídlení přešla pod majetek vyšebrodského cisterciáckého kláštera a tak se v dostupných historických pramenech můžeme například dočíst, že v roce 1354 pronajal vyšebrodský klášter „část užitků ze Slupečné.“ Také Kramolín je již v roce 1459 připomínán jako majetek vyšebrodského kláštera.

Dle dostupných pramenů patřila oblast dnešní obce Lipno nad Vltavou pod území tehdejší rychty Bolechy (Wullachen). V historických pramenech je za jednotlivé osady uváděn počet „osedlých,“ tedy těch, kteří zde sedí na půdě - dnes bychom řekli, počet obytných stavení ve kterých žili lidé, převážně rolníci. Nejvíce osedlých, deset měla Slupečná (Luppetsching), pět Kobylnice (Goblens), čtyři Studené, tři Kramolín (Gromaling), dva Plískov (Stockern) a jeden Petrův mlýn (Petermuhle). Poprvé se zde objevuje Lipno (Lippen) se třemi osedlými. Dohromady zde tedy bylo 28 osedlých. V té době bývalo v jednom domě na vyšebrodském panství asi šest obyvatel, což znamená, že v roce 1530 bylo na území dnešní obce Lipno nad Vltavou 150 až 170 obyvatel.

VovariVšechna tato osídlení, stejně jako dnes, byla na levém břehu Vltavy a jsou od nepaměti spojena s Vltavou, která jim byla nejen spoluživitelkou, ale často i krutým protivníkem. To zejména při velké vodě když přišlo prudké jarní tání. O tom, že se plavilo nad Lipnem dříví již na počátku 16. století svědčí návrh na splavnění Čertových proudů od Štěpánka Netolického z roku 1530. Plavba polen v nesvázaném stavu ze Svatotomášských lesů končila až u krumlovských rechlí, kde se dříví vytahovalo z Vltavy a stavělo do sáhů. V roce 1575 byla voroplavba prohlášena za svobodné podnikání a tak se zdejším sedlákům stávalo vorařství hlavním povoláním. Vory byly sestavovány nejčastěji u Dolní Vltavice nebo nad Frymburkem a zdejší voraři s nimi „sjeli“ k vorařské louce, která byla asi 300 m od hráze dnešní přehrady a dnes je pod vodou. Zde bylo nutno před Čertovými proudy vory rozebrat, naložit na volské potahy a v rozloženém stavu je odvést k vyšebrodskému klášteru.

Volský potah většinou táhl sedm až devět klád, záleželo na průměru a délce stromu. Během dne byly klády naloženy, převezeny do Vyššího Brodu, složeny a potah se do setmění vrátil zpět. Osm dní této „potažné roboty“ ročně bylo zdarma, ostatní klášter platil, tři groše za jízdu. Byla to dobře placená práce a tak se během krátké doby hospodáři v Kramolíně zaměřili na pěstování tažných volů a byli tím známí nejen na panství vyšebrodských cisterciáků, ale v celém rožmberském dominiu.

Osedlí „od vody,“ tedy z Lipna, Kobylnice a z části i ze Slupečné především vorařili a zemědělskou půdu měli jen pro svou obživu. Naproti tomu osedlí ze Studené, Plískova a Kramolína se plně věnovali zemědělství. Byli zde tedy většinou „celoláníci“, tedy hospodáři, kteří měli z dnešního pohledu kolem dvaceti hektarů zemědělské půdy, což byla výměra, která nejen uživila rodinu, ale rodina ji mohla i sama obhospodařovat. V této souvislosti je třeba připomenout, že vždy třetina pozemků ležela ladem a výnosy byly zhruba trojnásobek toho, co bylo zaseto. Výnos z dnešní plochy jednoho hektaru byl 800 až 1000 kg žita, kterého se zde pěstovalo nejvíce. Zhruba třetinu bylo nutno ponechat na osetí, třetinu odevzdat vyšebrodskému klášteru, takže zbyla jediná třetina pro rodinu či na prodej na vyšebrodském trhu. Kromě žita a málo ovsa se na území dnešní obce Lipno nad Vltavou v 16. století pěstoval mák, řepa a z luštěnin především hrách. Hojně se zde pěstovalo zelí.

Stejně jako je to dodnes, nejkrizovější částí roku byla pro místní obyvatele zima. Šlo o to, aby vydržely zásoby jídla a píce. Bohužel, ne vždy se to povedlo. Nejhůře bylo, když nezbylo než sáhnout na osivo. Takové ohrožení budoucnosti přišlo, když na dveře ťukala smrt nebo hladomor. V zimě vrcholila vysoká úmrtnost. Dvě až tři děti z deseti se dožívaly dospělosti. V zimě také vrcholil strach z hladu. Čtyřicetidenní půst v předvelikonočním období se dodržoval často již dávno před Popelační středou a to nejen z důvodů náboženských.

Zásadní změna v „životě“ obce proběhla především v 50. letech 20. století v souvislosti s budováním vodní nádrže Lipno. Údolní nádrž Lipno byla vybudována v letech 1952 – 1959 a s plochou přibližně 4 650 ha a objemem 306 milionů m3 je dodnes největším vodním dílem v České republice. V období, kdy toto dílo vznikalo bylo ojedinělým technickým řešením, umístěným do mimořádných přírodních podmínek. Vodní elektrárna, vybudovaná společně s přehradou a umístěná ve skále 160 m pod zemským povrchem, nahrazuje některá stávající i starší technická elektrárenská díla ležící mezi Lipnem a Vyšším Brodem. Při stavbě lipenské přehrady byla původní osada z převážné části zatopena a na místě původní osady začala vznikat nová obec.